Uzavřený (někdy též chybněji bezúdržbový) akumulátor- jde o běžný olověný akumulátor, který je ovšem hermeticky uzavřen a nemá žádné zátky pro doplňování elektrolytu. Ten je tam dán a zalit od výrobce a uživatel nijak nemůže ovlivňovat jeho množství či hustotu. V některých typech akumulátorů je navíc mezi deskami nejaká inertní hmota (skelná vata a pod.), na kterou je elektrolyt vázán. Tyto akumulátory jsou odolné proti vytékání elektrolytu při jakékoliv poloze akumulátoru a proto se v současné době hojně používají u motocyklů. Většina těchto akumulátorů také obsahuje bezpečnostní ventil, který by měl zabránit explozi akumulátoru, pokud by došlo k dlouhotrvajícímu tvrdému zkratu, či déletrvajícímu přebíjení spojeným s plynováním článků. Označují se podobně jako olověné akumulátory.
Gelový akumulátor- zde je vnitřní konstrukce značně odlišná od olověného akumulátoru a je nad rámec tohoto článku ji podrobně popisovat. Bohužel, je obecně oblíbeným omylem zaměňovat uazavřené akumulátory za gelové a 95% akumulátorů "gelových" jsou ve skutečnosti obyčejné uzavřené olověné akumulátory. Podívejte se schválně doma na označení své "gelovky" a pokud tam najdete něco jako Lead/Acid (v překladu Olovo/Kyselina) nebo Pb/Acid a pod. (viz výše) tak jde o zcela normální uzavřený olověný akumulátor :-)). Nicméně, mimo zhruba o třicet procent vyšší nabíjecí proud a nižší vnitřní odpor se parametry gelových akumulátorů příliš neliší od parametrů uzavřených AKU a pro nabíjení gelových akumulátorů platí naprosto stejná pravidla, jako pro nabíjení a udržování uzavřených olověných akumulátorů, takže vše, co bude řečeno o uzavřených akumulátorech platí obdobně i pro gelové akumulátory.
Kromě kapacity akumulátoru a z toho odvozovaného dobíjecího proudu je velmi důležitou veličinou
Plynovací napětí- napětí článku akumulátoru, při kterém se zvýší množství vytvářených plynů natolik, že vznikající bublinky vytváří dojem varu elektrolytu. U standardních olověných akumulátorů je toto napětí kolem 2,4V na článek, což je 14,4V pro 12V akumulátor a 7,2V pro 6V akumulátor. Vznikající plyny jsou silně výbušné!!!, protože obsahují vodík!
Hranice vybití- napětí, při němž se považuje akumulátor za zcela vybitý, hodnota je 1,75V na článek, u 12V akumulátoru to je tedy 10,5V, u šestivoltového polovina. Je třeba si ovšem uvědomit, že toto je opravdu kritická hranice, kde už dochází k mnoha nežádoucím chemickým jevům včetně sulfatace a tak by se obecně nemělo překračovat vybíjení pod mez 1.8 - 1.85V na článek. Pokud tedy při nabíjení akumulátoru před sezónou zjistíte, že má např. 9V (platí pro 12V AKU- pochopitelně) tak to už toho moc nevydrží a za chvíli bude vhodný maximálně tak jako těžítko.
Samovybíjení- běžný akumulátor ztrácí zhruba 0,04% své kapacity za hodinu (což je cca 1%C/den!) i když z něj není odebírán žádný proud! Je to způsobeno chemickými procesy v akumulátoru a nedá se to nijak odstranit. Takže po zhruba 100 dnech skladování původně plně nabitého akumulátoru z něj máme nedomrlého chudáčka, právě bojujícího ze sulfatací. Dát takovýto akumulátor do motorky a startovat je poměrně snadná záruka toho, že nejenom nenastartujeme, ale definitivně pošleme AKU do věčných lovišť. Všichni světoví výrobci AKU se však snaží tento jev co nejvíce omezit a tak současné moderní uzavřené akumulátory můžou mít samovybíjení jen kolem 0,3%C denně, takže o 50% své kapacity přijdou za zhruba 150 dní. Ale bez přesného změření akumulátoru na toto nelze bezbřeze spoléhat a je lepší i tyto akumulátory přes zimu minimálně jednou za dva měsíce vybít/nabít (nebo, a to je optimálnější, je mít připojené na udržovací nabíječce).
SkladováníPokud akumulátor uskladňujeme (např po sezóně), platí několik pravidel. Akumulátor by měl být uložen v chladu (optimum cca 8°C), neboť tím omezujeme množství probíhajících chemických reakcí a tím i samovybíjení a měl by být připojen na udržovací nabíječku (viz. nabíječky níže). Pokud takovouto nabíječku nemáme, měl by se akumulátor jednou měsíčně vybít (např pomocí žárovky) na napětí cca 1,85V - 1,9V na článek a znovu plně nabít. Toto stačí k tomu, aby jsme udrželi akumulátor po celou dobu skladování v perfektní kondici a nemuseli se při jarním začátku sezóny trápit s nestartující motorkou. U moderních uzavřených nebo gelových AKU se sníženým samovybíjení stačí tento úkon provádět cca jednou za dva měsíce. Nejlepší je pochopitelně stálé kondiční (udržovací) nabíjení - viz níže.
NabíjeníAch jo, tak okolo tohodle panují snad opravdu největší mýty. Pominu otázky nabíjení gelových akumulátorů, protože jak už bylo řečeno, většina "gelových" jsou normální uzavřené olověné akumulátory. Takže jak nabíjet akumulátor? Pokud jde o nabíjení běžného akumulátoru s plnícími zátkami, tak ten můžeme nabíjet jakýmkoliv typem nabíječky (pochopitelně při dodržení voltáže). Je třeba dodržet pouze maximální nabíjecí proud, který má být cca 0,1 C. Tj. pro akumulátor 10Ah může být maximální nabíjecí proud cca 1A. Nabíjí se až do dosažení všech příznaků plného nabití, t.j:
všechny články intenzivně plynují,
na AKU s připojenou nabíječkou je napětí více než 15V,
hustota elektrolytu dosáhla velikosti předepsané výrobcem (kontrolovat
hustoměrem dle návodu k hustoměru a výrobce AKU).
Obvyklá průměrná doba nabíjení činí cca 10 hod. Ale protože se v současnosti tyto akumulátory v motocyklech již příliš nepoužívají, nechme případné další hodnotné informace autařům (plechovkářům).
Pokud jde o nabíjení uzavřených akumulátorů, nesmí nás ani napadnout, na ně vzít obyčejnou autonabíječku s regulací proudu. Musíme použít nabíječku, která má nejenom regulaci proudu, ale i přesnou stabilizaci napětí (obvykle 14.2 - 14.4V) čímž máme zaručeno, že při nabíjení nevznikne plynovací napětí a akumulátor se nám neroztrhne. Vetšina těchto nabíječek je už elektronicky řízená a pokud je v návodu výslovně napsáno že slouží i k nabíjení uzavřených akumulátorů, stačí nastavit proud na 1/10C a nabíjet cca 10 hodin (ale tady na čase až tak nezáleží, těmito nabíječkami baterie prakticky nejdou přebít). Většina těchto nabíječek navíc i sama pozná optimální okamžik nabití akumulátoru na 100% a nabíjení ukončí samy, případně se přepnou do udržovacího režimu. Osobně si myslím, že se vyplatí pořídit kvalitní nabíječku, než kupovat každé dva roky nový akumulátor.
Udržovací (kondiční) nabíječky - tyto nabíječky nejsou vlastně nabíječkami v pravém slova smyslu. Jsou to přesné stabilizované zdroje, které dávají napětí 13,8V +-0,02V a maximální proud kolem 100 - 200 mA. Při připojení na akumulátor ho tímto malým proudem dobijí až na hranici těch 13,8V (u vybitého akumulátoru to může trvat i několik dnů) a pak díky vyrovnání napětí teče akumulátorem už jen velmi malý proud (řádově 0,003A tj 3 mA u 10Ah AKU) který akorát optimálně pokryje samovybíjecí proud akumulátoru a tak jej udržuje stále plně nabitý. Na takovéto udržovací nabíječce můžete s klidem nechat akumulátor připojen celou zimu a při prvním vyjetí jej prostě jen šoupnete do motorky a budete mít k dispozici okamžitě 100% jeho výkonu a kapacity.
Hodně lidí se také ptalo, jaký akumulátor je nejvhodnější pro jejich motocykl. Tady je odpověď jednoduchá - dle doporučení výrobce. Akumulátorů pro motocykly je obrovská spousta typů a pochopitelně například AKU, který v pohodě postačí klasické Jawě 350 by u Goldwingu 1800 neutáhl ani palubní přístroje :-). Takže opravdu stačí dodržet kapacitu danou výrobcem, a pokud se vám vejde do kastlíku AKU s větší kapacitou, klidně ho tam můžete dát. (Nemusíte se bát toho, že byste nějak zatížili alternátor, nebo něco zničili, v klidu si tam můžete dát i akumulátor z autobusu ;-)). V dnešní době vyrábějí všichni světoví výrobci akumulátory na velice kvalitní úrovni a dovolím si tvrdit, že životnost a výkon akumulátoru ovlivňuje daleko více pravidelná (nebo naopak zanedbaná) údržba, než výrobce. Proto si myslím, že ať už zakoupíte AKU Yuasa, Varta, Fiamm, Banner, Bosch, Akuma, Hoppecke, Bären... , tak při pravidelné údržbě (dobíjení mimo sezónu, kontrola palubní sítě vozidla (přebíjení/nedobíjení)) musí vydržet minimálně 4-5 let.
Taktéž co se týče nabíječek, je velice obtížné nějak univerzálně radit. Nabíječky se pohybují od "Super Elektronických Hi-Tech" z Globusu za pět stovek (ty bych radši nezkoušel ;-) až po profi přístroje za několik desítek tisíc. Tady platí, že příliš šetřit se nevyplácí a než každé dva roky kupovat nový akumulátor, je lepší pořídit kvalitní nabíječku se stabilizací napětí a s možností nabíjet jak klasické, tak i plně uzavřené a gelové akumulátory. Pokud jde o udržovací nabíječky, tak ty nejsou v naší republice skoro vůbec k sehnání, a tak nezbývá, než se svěřit svému elektronicky zdatnému kamarádovi, že chceme přesný stabilizovaný zdroj 13,8V/200mA. (Například s obvodem LM317 - náklady na součástky jsou do 200 Kč, náklady na stavbu minimální, jde o to, co kamarád pije ;-)
Pou?il jsem informace kamaráda který se v této oblasti pohybuje.
(A já jsem to na?el na motorkari.cz,psalo se tam ze to autorovi urcite vadit nebude,kdyz to nekdo nekam da
