5. Sraz CC - Cagiva Convegno 5 - Ostaš [23.05.-25.05.2006]

Po několika měsících příprav, plánování a těšení se přišel konečně onen den, kdy 23.6. v 9.00 vyrážela od Tesca v Porubě ostravská sekce na toliko vytoužené setkání s přáteli z Cagiva Clubu. Počasí nás hezky napnulo, ale nakonec jsme si až na pár kapek nemohli stěžovat a já si alespoň dokonale otestoval GPS-ku v terénu při mírném dešti... Přední štítek ji dokonale ochránil. Ale k věci. U Tesca jsme se sešli všichni včas a nic nebránilo tomu, abychom jsme se dali na cestu...

Při odjezdu jsem ještě pronesl, později všemi často připomínanou hlášku "do Opavy a Šumperka přece trefí každý", přesto jsem, jako držitel malého zázraku GPS jel jako první... Cesta ubíhala v pohodě, žádné problémy nás nezastihly, jen v Opavě jsme se mírně zdrželi.

Má exkurze po krásách tohoto nádherného města nebyla hodnocena tak kladně, jak jsem předpokládal a tudíž jsem pár kilometrů najetých navíc v tomto městě svedl na mou zatím ne moc dobrou orientaci v ovládání oné čertovy mašinky. Ale jen já vím, že to nemělo nic společného s mou urputností jet po modré, a současným sledováním dopravní situace, značek a intuice, že právě tato trasa je ta správná! :o))) Měli jsme v plánu vyloženě nespěchat, chtěli jsme si cestu pořádně vychutnat, tak se trochu nadmíru stálo na pumpách a podobně... ale nikomu to nevadilo. Bylo třeba nechat odpočnout naše hýžďové svalstvo, které se u některých docela ozývalo. Ještě, že některé naše batůžky zvládají masáž inkriminovaných míst za jízdy, viď Cindy? :o) Jízda bez větších problémů vzala za své, a i když naši taloši se statečně drželi, japonec od h2o se trochu šprajcnul a rozhodl se, že nám jízdu trochu zpestří. Tím si ale na nás nepřišel a brali jsme to s notnou dávkou legrace.

Problém s dobíjením h2o-čkovy Suzí byl vyřešen pomoci originálních startovacích kabelů, které měl při sobě spolehlivý Pastell.
Celá servisní přestávka byla spojena s chutným obědem a příjemnou, i když mírně zmatenou obsluhou v restauraci "Na Nové". Bašta byla uspokojivá a po nasycení našich žaludků jsme se dali opět na cestu.

Další členové našeho motogangu se nám ozvali, že nás čekají na pumpě v Solnici za Rychnovem nad Kněžnou, tak hurá za nimi. Po příjezdu jsme s radostí zjistili, že tam opravdu jsou. Ještě musím dodat, že od počátku problému s dobíjením Suzí h2o uháněl jako o závod, neboť nemohl stále zhasínat motor a potřeboval chladit, tudíž i Rossi by mu záviděl a my ho viděli prakticky už jen v cíli :o))) I když startovací kabely sloužily dobře a chytalo to hned z první, pokud si tedy nezapomněl otevřít palivový ventil! :o) ha ha ha. Ze Solnice už jsme vyjížděli s odhodláním dorazit do místa srazu v Ostaši a všichni natěšeni usedali na své oře. A taky jsme to tak sfoukli... Samo, že mi chvilku trvalo najít tu správnou odbočku na Ostaš, ale je pravda, že ono značení mělo opravdu značné rezervy, co se orientace týče... Ale co, nějakých pár desítek kilometrů ještě nikoho nezabilo a nebylo tomu tak ani v tomto případě. do kempu jsme dorazili a co víc, jako první! :o) Proběhlo hbité ubytování a pak už jsme jen sledovali příjezdy dalších členů Cagiva Clubu, kterých bylo postupem času požehnaně.

Nastal všemi onen vytoužený čas setkání s našimi přáteli s Clubu. Do večera se nás sešlo dost a ani se nedalo se všemi popovídat tak, jak si každý představoval, ale je to o důvod navíc, se opět brzo setkat! :o) Páteční večer proběhl seznamováním, prohlížením mašin a vyměňováním si zkušeností s našimi mazlíčky. Pivečko tam neměli špatné... Nechyběla Plzeň, ale když už jsme byli na výletě, tak ochutnat se vším všudy a klopili jsme do sebe místního Primátora a nikdo si nestěžoval :o) Obsluha byla ucházející a jídlo dělali taky výborné, tak nám vlastně nechybělo nic, co je k životu zapotřebí! Páteční večer ubíhal a ti nejvytrvalejší vydrželi do brzkých ranních hodin.Sobota už byla v režii příjezdu zbývajících členů, dopoledního odpočinku a příprav na hromadnou projížďku a slíbených atrakcí.

Odpoledne se vyrazilo na všemi očekávanou projížďku. Spaťas se Sejráčem to měli zmáklé a byl to úchvatný zážitek, na který dlouho nezapomeneme, zvlášť my, co jsme něco podobného zažili prvně! Jak už jsem se zmínil, jízda neměla chybu a byla radost pohledět na kolonu motorek před sebou i ve zpětných zrcátkách. Projíždělo se městem, lidé koukali s otevřenou pusou a my jsme byli právem hrdi na své krásné stroje, které dávaly okolí znát, proč je motorka víc, než auto...

Jen tak od oka jsem spočetl, že cestu podniklo bratru 18 motorek, s tím, že se občas přidal někdo známý a občas se někdo trhnul. Pokud se pletu, tak mě omluvte nebo opravte :o). Hromadná projížďka vedla k pevnosti Dobrošov kde bohužel zrovna neprovázeli, ale díky Spáťasově agitaci u nás udělali výjimku a byl to opravdu hezký zážitek. Průvodce sršel vtipem, což dávalo celé akci u některých jedinců i náboj agrese, ale to se ve vojenské pevnosti i dalo čekat. :o))) Celkově prohlídku hodnotím kladně, díky několika stovkám schodů se člověk i pořádně rozhýbal a dostal do kondice :o). Po vojenské pevnosti jsme se vydali na ony toužebně očekávané motokáry, ale bohužel jsme prošvihli časový termín a tudíž se musela akce přeobjednat na neděli, což měla ostravská sekce smůlu, protože díky mé a Cindyině nedělní rodinné akci jsme museli vyrazit domů časně z rána... Ale po prohlídnutí dráhy jsem se pevně rozhodnul, že ono místo ještě v budoucnu navštívíme, protože to opravdu stojí za to! Po cestě do kempu jsme si všichni nakoupili potřebný materiál pro večerní opékání párků a hurá do základního tábora doplnit tekutiny, v množství víc než malém! Sobotní večerní program se značně podobal tomu pátečnímu v taktu pana Primátora a všeobecného veselí.

Podvečerní program všem příjemně osvěžil Oldín s juniorem, svou prezentací firmy a hlavně modelu terénního vozu a helikoptéry, což přivítala hlavně pánská společnost, ale našly se i dámy, co je tato prezentace hraček pro dospělé zaujala...:o) Dokonalá bravura, jakou ovládali svůj závodní vůz a hlavně následná ukázka letu helikoptéry dala hodně přítomným pánům přemýšlet o pořízení podobné, ba co víc, stejné hračky! :o) Při prezentaci byl taky Oldínovi předán Cagifichtl, a zase se zařadil k motorizovaným účastníkům. :o) Po Oldově prezentaci jsme se s ním pomalu rozloučili, jelikož měl pracovní povinnosti.

Zbytek večera už probíhal v klasickém formátu Primátora, Plzně a jiných pochutin, kdy jsme si ho ještě zkrášlili plánovaným opékáním párků a špekáčků... V neděli ráno jsme se jakož to ostravská sekce rozloučili s již probuzenými jednotlivci a vydali se na cestu k domovu, který nás očekával s otevřenou náručí a kam jsme dorazili krátce po poledni.

Po cestě už nenastaly žádné komplikace, jízda byla pohodová a ještě dlouho budeme na tuto akci v dobrém vzpomínat. Závěrem bych chtěl poděkovat hlavnímu organizátorovi Spáťasovi za dokonale zařízenou akci, všem zúčastněným, které jsme všichni moc rádi poznali a už teď se nemůžeme dočkat dalšího setkání... Sejráčovi za dokonalé vedení stránek Cagiva Clubu, které nás tak dokonale sdružily a drží pohromadě. Celý tenhle podařený víkend bych formulovat touto větou: Když se dá dohromady pár skvělých motorek, zhruba dvakrát tolik těžce pohodových lidí, perfektní počasí a příjemná atmosféra, tak se to dá celé nazvat: Cagiva Convegno -5- 2006 v Ostaši! Díky vám všem přátelé!

Ice